Pietro Andrea Mattioli
Botanik a lékař italského původu Pietro Andrea Mathioli (1501-1577) působil na královském hradě v Praze v letech 1554 – 1568 jako osobní lékař císaře Maxmiliána II. Jeho nejuznávanějším dílem je „Herbář neboli Bylinář“, který vyšel v Praze u Jiřího Melantricha z Aventina v překladu Tadeáše Hájka z Hájku (1525-1600) roku 1562.
Pietro Andrea Gregorio Mattioli (též Pier Andrea Matthiolus, Matthioli někdy po česku Petr Ondřej Matthioli) se narodil 23. března 1501 v Sieně (někdy uváděno 13. 3. 1501, kvůli změně křesťanského kalendáře), zemřel roku 1577 (1578) v Tridentu. Byl významným renesančním lékařem a botanikem původem z Itálie. Dětství trávil v Sieně a Benátkách, medicínu studoval na univerzitě v Padově, ale s učitelem a chirurgem Caravitou navštívil i jiné italské univerzity, například Římskou univerzitu. Studia dokončil roku 1523. Jako lékař působil v Sieně, Římě, Tridentu (jako osobní lékař zdejšího biskupa) a v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. V tomto městě se věnoval překladu známého latinského díla De materia medica od antického učence a lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby.
Jeho otcem byl sienský lékař Francesco Mattioli. Rodina ale velice brzy z politických důvodů Sienu opustila a Mattioli žil v Benátkách. Odtud byl poslán na studia do Padovy. Předmětem jeho zájmu mělo být především právo, ale po otci zdědil nadšení pro lékařskou vědu a rozhodl se studovat na lékařské fakultě medicínu. Tu potom studoval i v dalších městech (Perugie, Řím). Poté Mattioli prožil několik let ve švýcarském Tridentu. Zde zkoumal místní květenu, začal se zabývat destilací a zde také vznikla myšlenka na překlad De materia medica do italštiny.
Ve 40. letech byl povolán jako městský lékař do Gorice (městečko severně od Terstu), zde strávil 12 let. V této době vzniká italský překlad Materie medici (druhou knihou, kterou touto dobou Mattioli překládá je dílo Claudia Ptolemaia La Geografia). Roku 1550 je pozván do Innsbrucku jako osobní lékař císaře Ferdinanda I. V roce 1554 vychází překlad Materia medica do latiny, který císaři věnuje. Poté se stává osobním lékařem jeho druhého syna Ferdinanda Tyrolského, který je tou dobou místodržitelem v Čechách.
Od roku 1554 žil Mattioli v Praze. Byl povolán jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1547 – 66 českého místodržícího. Strávil zde více jak 10 let svého života. Díla publikoval u Jiřího Melantricha z Aventina. Roku 1561 vydal své lékařské dopisy v knize nazvané Epistolarum Medicinalium libri quinque (Pět knih lékařských dopisů) a o rok později rozšířený český překlad knihy Herbář neboli Bylinář. Roku 1563 pak v téže tiskárně vychází německý překlad tohoto díla, které vyšlo poprvé roku 1544 italsky a o deset let později, roku 1554 v Benátkách také latinsky.
Spolu s arciknížetem Ferdinandem Tyrolským odešel roku 1564 do Tyrol na zámek Ambrass. Zároveň působil jako lékař příslušníků habsburského rodu. Až do roku 1568 byl ve službách Habsburků jako osobní lékař císaře Maxmiliána II. Při své cestě do Říma se nakazil morem a na tuto zákeřnou nemoc středověku roku 1578 v Tridentu zemřel. Přesné datum jeho smrti však neznáme. Na jeho tridentském náhrobku stojí epitaf: „Síly rostlin nevypověděl by lépe nikdo druhý, aniž by kdo nad tebe v tomto umění slavnější. Kdyby se duše i tělo namalovat daly, Dioscorides a Mattioli by jeden obraz byli.“
Učitel a vzor – George Caravito
Učitelem, který ho nejvíce ovlivnil, byl Georgo Caravito. U něj Mattioli shlédl i později mnohokrát zmiňovaný pokus s Omějem šalamounkem. Caravito ho provedl r. 1524 na dvou korsických odsouzencích, jednomu z nich podal po požití oměje protijed, vězeň se během tří dnů uzdravil. Druhý odsouzenec požil daleko menší množství jedovaté rostliny, ale do 17 hodin zemřel, protože protijed nedostal. Mattioli tento pokus potom r. 1561 osobně zopakoval v Praze.
Mattioli sám sebe považoval za nejlepšího znalce rostlin té doby a ke svým současníkům se choval často dosti arogantně. Na jeho komentářích k herbáři se mnoha příspěvky podíleli i další botanici. Mattioli sám už po období stráveném v Tridentu moc necestoval a od svých 40 let prakticky seděl doma a nechal si posílat nejnovější objevy svých kolegů (Aldrovandi, Ghini apod.), mnohým z nich se za to dostalo jen velmi malého uznání.
Herbář byl tedy výsledkem snažení více osob, ne pouze Mattioliho. Úspěch tohoto herbáře spočíval zejména v Mattioliho vypravěčském umění, ačkoliv byl text svázán formou komentáře, byl plynulý a čtivý. Mnoho autorů se například snažilo přesně identifikovat a pojmenovat Dioscoridovy rostliny, tyto komentáře potom vypadaly spíš jako dlouhý seznam nejrůznějších místních názvů. Mattioli takové informace sděluje jakoby mimochodem, aby neodradil čtenáře.
Vznik herbáře a dalších děl
Mattioli byl vystudovaný lékař. Zájem o botaniku u něj pramenil ze zájmu o lékařské využití rostlin. Předlohou mu byl právě antický text De materia medica od Dioskúridem z Anazarby. Tento text Mattioli ve čtyřicátých letech 16. století překládal z latiny do italštiny. První verze textu herbáře vyšla italsky v roce 1544 jako komentář italského překladu De materia medica pod názvem Commentarrii in sex libros Pedacii Dioscoridis.
Roku 1554 vyšlo v Benátkách rozšířené latinské vydání Herbáře u vydavatele Vincenta Valgarisse (Vincento Valgrisio). Téhož roku také Mattioli přichází do Prahy jako osobní lékař arciknížete a českého místodržícího Ferdinanda Tyrolského. V Praze publikoval Mattioli u Jiřího Melantricha z Aventina nejprve (roku 1561) knihu svých latinských lékařských dopisů Epistolarum Medicinalium libri quinque (Pět knih lékařských dopisů). A prakticky okamžitě poté (roku 1562) zde vyšel český překlad Herbáře, který (opět ve výrazně rozšířené podobě) do češtiny přeložil humanista Tadeáš Hájek z Hájku. Okamžitě po dokončení tisku českého překladu pak Melantrich vytiskl (roku 1563) německý překlad díla, který přeložil pražský lékař a přírodovědec, rodák z České Lípy a absolvent univerzity v Padově Georg Handsch z Limuz.
Poté byl Herbář vydán ještě mnohokrát, přičemž byl při jednotlivých vydáních autorem stále doplňován. Každé další vydání bylo rozsáhlejší, než dílo předchozí. Herbář je vydáván prakticky až do současnosti, i když dnes již hraje spíše roli literární zajímavosti, neboť byl po odborně i jazykově stránce překonán řadou mladších publikací.
Ilustrace v herbáři
Herbář byl od počátku opatřen řadou ilustrací z dřevorytu. V českém i německém vydání je něco přes 200 ilustrací. Většina z nich vznikla přímo v Praze v Melantrichově domě rukou malíře Hanse Minicha a dřevorytce Daniela, kteří byli pro tuto práci Melantrichem najati. Asi padesát dřevorytů („50 abrisů figur z Herbarium“) bylo však na objednávku arcivévody vyrobeno v Augsburgu, Norimberku a Štrasburku. Štočky, z nichž byly dřevorytové ilustrace tištěny, byly přitom majetkem Pietra Andrea Mattioliho, který si je po odchodu na tyrolský Ambrass v roce 1564 odvezl s sebou.
Kvalita ilustrací herbáře je (podobně jako celá typografická úprava knihy) velmi vysoká a odpovídá potřebě přesného a charakteristického zachycení zobrazených rostlin.
Bližší okolnosti pražských vydání z let 1562 a 1563
Melantrich se na vydání herbáře připravoval řadu let. Královské privilegium k jeho vydání získal již v roce 1554 (tedy v roce Mattioliho příchodu do Prahy) a roku 1559 byla jeho platnost prodloužena o dalších dvacet let. Předpokládá se, že skutečným iniciátorem vydání herbáře byl Ferdinand Tyrolský. Ten také celou přípravu, tisk i prodej knihy prokazatelně zaštiťoval a dokonce částečně financoval. Na vlastní náklad nechal například roku 1559 zhotovit v německých městech již zmíněných 50 dřevorytů. Roku 1561 dokonce na českých stavech vymohl velkorysou dotaci 300 kop českých grošů, což byl obnos, za nějž bylo možné v Praze koupit měšťanský dům. Finanční prostředky však poskytl také Melantrich, který zřejmě do přípravy vložil většinu svého majetku. Finančně se na přípravě podílel i již zmíněný Valgariss, u něhož bylo v Benátkách roku 1554 tištěno předchozí (latinské) vydání herbáře a který se patrně podílel i na distribuci německého vydání herbáře. Část prostředků vložil i sám Mattioli. Vlastní tisk, přípravu sazby a opatření většiny ilustrací organizoval Jiří Melantrich.
Obchodní úspěch
Podobně jako v případě jiných Melantrichových podniků bylo i vydání herbáře do důsledku promyšlenou a výborně organizovanou akcí. Dokládá to mimo jiné souběh českého a německého vydání, který umožnil velmi efektivně pokrýt knižní trh v celé střední Evropě. České vydání se pochopitelně prodávalo především v zemích České koruny, významným trhem českých knih však bylo v té době i Polské království, pro něž byl herbář vybaven panovnickým privilegiem krále Zikmunda Augusta. České vydání Herbáře dokonce mělo značný vliv na vytvoření polské botanické terminologie.
Německé vydání se prodávalo především v německých zemích i v sousedních státech, kde žilo německy mluvící obyvatelstvo. Část německého vydání Valgariss zřejmě prodal také ve Frankfurtu nad Mohanem na knižním veletrhu. Je velmi pravděpodobné, že investice vložené zúčastněnými do přípravy a tisku herbáře se vrátily poměrně rychle. Cena nesvázané knihy přitom byla tři až čtyři kopy míšeňských grošů.
Použití herbáře
Herbář byl knihou praktickou, jak dokládá už to, že byl téměř programově vydáván v národních jazycích a ne v latině, v níž byly vydávány odborné publikace. To však neznamená, že by nešlo o knihu na vysoké odborné úrovni. V měšťanských domácnostech byl herbář používán jako praktická příručka k léčení, ale také k vaření. Dokonce byl čten jako beletrie, neboť zde byly umístěny i popisy exotických rostlin a stromů. Takto byl herbář užíván minimálně do 18. století.
Antické předlohy
Mezi největší autority renesance, co se botaniky týče, patří Theophrastus, Dioscorides, Plinius a Galén. S Theophrastem se Evropa seznámila až na počátku 15. století, kdy byly z Konstantinopole přivezeny jeho spisy Historia plantarum a De causis plantarum. Ty byly okolo r. 1450 přeloženy do latiny a v průběhu století mnohokrát zkopírovány. Nikdy však nedosáhly takové obliby jako Pliniova Historia naturalis. Neustálým opisováním se v ní ale objevovalo hodně chyb a stávala se tak terčem kritiky mnoha humanistů. Také Galénovy práce De simplicit medicamentorum facultatibus byly často znehodnoceny středověkými a arabskými překlady.
Nejvíce používaným textem byla Dioscoridova Materia medica. Toto dílo bylo sepsáno zhruba v polovině 1. stol. našeho letopočtu. Popisy rostlin byly stručné, je kladen důraz spíše na jejich praktické využití. Dioscorides nepoužívá žádný speciální typ klasifikace, původní dílo není uspořádáno ani abecedně, částečně se snaží dávat rostliny do skupin podle jejich vzhledu, některé jsou řazeny podle využití – např. kniha III. obsahuje množství rostlin s afrodiziakálními účinky. Dioscorides zmiňuje cca 500 druhů rostlin, z nichž většina byla užívána již nejméně 400 let před vznikem Materia medica.
Spis se stal brzy velice oblíbeným a čerpala z něj mnohá další řecká díla. V 5. stol. byl přeložen do latiny. Během 15. století humanisté sbírali a rozšiřovali jednotlivé kopie Materia medica jak v řecké, tak v latinské verzi.
Mattioli pro svůj italský překlad použil řecké vydání z r. 1499, které bylo vytištěno v Benátkách, porovnával jej i s dalšími exempláři, jakým byl např. latinský překlad z r. 1506 nebo 1516 a v neposlední řadě i překlad Jeana Ruella, který vyšel roku 1516 v Paříži. Překlad zahrnuje prvních pět Dioscoridových knih.
Italská verze Mattioliho herbáře vyšla roku 1544 (první vydání je zcela bez obrázků), roku 1554 následoval latinský překlad, oba u stejného vydavatele (Vincenta Valgrisia) v Benátkách. Komentáře byly dále tištěny v různých jazycích, a to i po Mattioliho smrti.
O české vydání herbáře se zasloužil Tadeáš Hájek z Hájku. Na český překlad a úpravu herbáře má skoro stejný vliv jako Mattioliho překlad a zpracování na původní dílo Dioscoridovo.
Současníci Mattioliho
Tadeáš Hájek z Hájku
Tadeáš Hájek byl přední vědeckou osobností v 16. st. v Čechách, a to hlavně díky své všestrannosti, vzdělanosti v mnoha oborech a díky svému světovému rozhledu. Napomáhal tomu, aby se Praha stále více rozvíjela jako centrum vědy a učenosti, udržoval kontakty s dalšími vědci po celé Evropě. Zasadil se např. o to, že do Prahy přijel Tycho de Brahe.
Hájkův přínos k českému vydání Mattioliho herbáře
Hájek na překlad herbáře dostal jakýsi „grant“. Český sněm uvolnil v roce 1558 250 kop grošů a v roce 1561 300 kop. Publikace byla, hlavně díky zcela novým vyobrazením rostlin, velice nákladná, proto finančně přispěla česká šlechta, město Praha a snad i panovník. Ze známějších sponzorů to byli např. Vilém z Rožmberka, Jan starší i mladší z Lobkovic, Jáchym Šlik a další.
Mattioli se vydal r. 1554 do Prahy právě pro tento příslib finanční podpory. Arcikníže Ferdinand byl totiž znám jako milovník umění a mecenáš tvůrčí činnosti. Protože částka, kterou Mattioli na vydání herbáře obdržel od českých stavů, představovala tenkrát opravdu značné jmění, přistoupil Mattioli na požadavek českých stavů a vydal dílo v češtině.
Hájek měl na překlad a úpravu herbáře zhruba tři roky, což je poměrně krátká doba. Přesto dokázal text přizpůsobit českému kontextu, názvy rostlin sbíral mezi prostým lidem, ale některé i sám vymýšlel.
Rembert Dodoens (29. 6. 1516 – 10. 3. 1585)
Latinsky: Rembertus Dodonaeus, původní jméno: Rembert Van Joenckema
Stejně jako Mattioli vydal několik herbářů jeho současník Rembert Dodoens (1516-1585). V Praze se podílela řada odborníků (architektů, stavitelů, zahradníků) z celé Evropy na vzniku Královské zahrady. Dobrými rádci v oblasti botaniky na královském dvoře byli přírodovědci Rembert Dodoens a Pietro Andrea Mathioli. Život Mathioliho je u nás poměrně dobře znám, avšak o práci Dodoense už nevíme takřka nic, i když v Praze v letech 1574 až 1578 často pobýval. V roce 1574 navštívil Vídeň, kde se setkal s dalším význačným botanikem Carolusem Clusiusem (1525-1609), kterého znal již z dřívější doby.
Jiří Melantrich (Rožďalovský) z Aventina (též z Aventýna, původně Jiří Černý Rožďalovický; narozen asi 1511, Rožďalovice – 19. listopadu 1580, Praha) byl významný český renesanční tiskař a nakladatel.
Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu. Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát (tzv. Bible Melantrichova zvaná též Melantriška). Třikrát vydal Nový zákon a také širokou paletu další náboženské a mravoličné literatury (mj. od Erasma Rotterdamského) určené jak katolickým, tak luterským či utrakvistickým zákazníkům. Věnoval se i tisku humanistické literatury a latinských básnických sbírek. Počinem přesahujícím svým významem hranici Čech byla spolupráce s proslaveným italským lékařem a botanikem Pietrem Andreou Mattiolim, především pak české a německé vydání jeho Herbáře neboli Bylináře. Věnoval se však i tisku různých příruček a slovníků, sněmovních akt či jiné právnické literatury, ale také laciných zábavných knížek lidového čtení.
Zajímavost
Jméno Pietra Mattioliho bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie (internet).
Literatura:
M. Hejnová – Pietro Andrea Mattioli 1501–1578, katalog výstavy z Národní knihovny v Praze, Praha 2001
V. Bartůšek -Pietro Andrea Mattioli 1501-1578 in: Knihovnická Revue Národní knihovna Praha, Praha 2002
J. Pešek – Jiří Melantrich z Aventýna – Příběh pražského arcitiskaře, Časopis Slovo k historii č. 32, Melantich, Praha 1991
Mattioli – Epistolarum Medicinalium libri quinque, vydané roku 1561 Jiřím Melantrichem z Aventina
P. O. Mathioli – Herbář neboli Bylinář
Zdroje: Wikipedie, Google, internet
Milí přátelé bylinek. V září 2015 jsme zahájili první ročník Bylinkové školy přírodních terapií. Motivací byly obdobné školy, snažící se pomáhat, ovlivňovat a konečně i léčit pomocí přírodních prostředků. Je jich ve světe mnoho, ale současně je pravdou, že málokteré se specializují na léčivé rostliny.
V současné době se u nás školí 300 budoucích (i současných) bylinářek a bylinářů. Máte možnost stát se našimi dalšími posluchači.
První ročník je zaměřen na základy bylinářství. Další dva ročníky by měly být více specializované. Kromě současných nosných předmětů (úvod do bylinářské botaniky, základy zpracování léčivých rostlin, zdravotní cvičení), přibydou ještě další.
Záměrem je, aby absolventi Bylinkové školy přírodních terapií byli samostatnými bylináři, schopnými pěstovat, sbírat, zpracovávat a správně používat léčivé rostliny.
JAK SE PŘIHLÁSIT KE STUDIU? V případě zájmu o studium napište prosím email obsahující Vaše kontaktní a osobní údaje (celé jméno, adresu a telefon) na info@kouzelnebylinky.cz. Studenti, kteří u nás již studovali tyto údaje, pokud se neměnily, posílat znovu nemusí.
Pro školní rok 2024/25 přijímáme přihlášky do následujících škol. • Víkendová škola 2024/25 pro 1. ročník • Víkendová škola 2024/25 pro 2. ročník • Víkendová škola 2024/25 pro 3. ročník • Víkendová škola Gemmoterapie II 2025 • Letní škola 2025 pro 1. ročník • Letní škola 2025 pro 3. ročník • Letní škola Gemmoterapie I 2025
CENA ŠKOLNÉHO Pro všechny školy a ročníky je školné 15 000,- Kč. Od kalendářního roku 2025 bude školné navýšeno na 17 000,- Kč.
STORNO PODMÍNKY První splátka ve výši 2 000,- Kč, která Vám zajistí rezervaci místa je zcela nevratná. Druhá splátka je vratná pouze do 6 týdnů před začátkem školy. Později vrácení peněz není možné.
JAK PROBÍHÁ VÝUKA? Momentálně naše škola nabízí tři formy výuky. První formát je tzv. „Víkendová škola“ – tato škola probíhá v rámci čtyř (pro 2. ročník) nebo pěti (pro 1. ročník) víkendů rozložených do školního roku. Každý víkendový blok bude přizpůsoben danému ročnímu období a první víkendový blok zahajujeme vždy na podzim. Druhý formát je tzv. „Letní škola“ – tato škola probíhá v rámci intenzivního týdenního školení v průběhu léta (červen či červenec). Třetí formát je tzv. „Letní škola gemmoterapie“ – tato škola probíhá v rámci intenzivního týdenního školení v průběhu léta (červen či červenec). Více se o jednotlivých školách a jejich náplni dozvíte v záložkách nalevo
PRO KOHO JSOU VÍKENDOVÉ A LETNÍ ŠKOLY? Pro každého, kdo se chce o bylinkách dozvědět více a chce se naučit, jak bylinky poznávat, zpracovávat, jak lépe porozumět svému tělu a umět sám sobě pomoci. Škola je určena jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilejší studenty, kteří o bylinkách už něco znají.
PRO KOHO JE LETNÍ ŠKOLA Gemmoterapie? Protože Gemmoterapie je bylinářský obor sám o sobě, není nutné mít předchozí bylinářské znalosti, nebo už absolvované kurzy fytoterapie. Pokud se zajímáte o bylinky a začínáte, bude to pro vás velmi intenzivní týden plný nových informací. Proto i odpolední blok školy je odlehčený a spíše budete pracovat s vaší intuicí, srdcem a citem. Kdo už bylinářské vzdělání máte, informace, které se dozvíte vám rozšíří znalosti a velmi pečlivý a přesný systém lektorky ing.Šimkové Vám dá dostatečnou osnovu k tomu, aby jste se mohli gemmoterapii věnovat i profesně.
KDE ŠKOLA PROBÍHÁ? V Českém Krumlově ve studiu v zahradě Kouzelné bylinky, kterou znáte ze stejnojmenného pořadu ČT. Zahrada Kouzelné bylinky je sama o sobě bylinkový ráj o rozloze 8000 metrů čtverečních. Místo pro velké romantiky a absolutní relax. Kouzlo místa je ještě umocněno polohou zahrady. Nachází se nad Českým Krumlovem, tudíž je zde nádherný výhled na město Krumlov a je v těsné blízkosti zámku Český Krumlov a jeho velkých zahrad. Dál za zahradou jsou už jen louky a lesy. Částečně se bude vyučovat také venku v ukázkové zahradě Kouzelných bylinek a v krásné přírodě Vyšenských kopců.
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ Ubytování si každý student řeší sám, ale dokážeme poradit a doporučit osvědčené ubytovací zařízení různých cenových úrovní v blízkosti zahrady. Nabízíme možnost objednat si veganský oběd, který nám s láskou uvaří paní Lucie z kvalitních sezonních surovin. Většinu čerstvých surovin kupuje u farmářů z okolí (farma Vícemil, Bemagro, Slunečná). Suché suroviny nakupuje v bezobalovém obchodě PachaMama v Českých Budějovicích, čímž se snaží přispívat ke snižování objemu odpadu. Kuchyni má postavenou na čerstvých surovinách a bylinkách. Cena jednoho jídla na osobu činí 180,- Kč a obědy se platí vždy na místě v den příjezdu.
Týden před začátkem školy posíláme bližší informace o výuce a též jídelníček na daný víkend či týden, aby si studenti mohli vybrat a zažádat o objednání obědů. Další stravu si každý student řeší sám. Během výuky jsou bezplatně k dispozici bylinkové čaje či voda, opět vhodně vybrané k danému ročnímu období.OBCHOD V zahradě se nachází malý obchůdek s osvědčenými bylinkovými produkty, který je otevřený přes léto a v době konání školy.
celostní medicína
Narodila jsem se v roce kovového psa v severočeském Chomutově.
Po prodělání běžných dětských nemocí a absolutoriu základní školy a gymnázia vedla má cesta na Pedagogickou fakultu, obor matematika-biologie. Studium mě bavilo, ale stále jsem měla v zádech ještě něco jiného... O prázdninách jsem chodila na brigády do nemocnice a má touha být poblíž lékařskému řemeslu rostla.
A pak jsem se rozhodla... a podala přihlášku na medicínu. Ukončila jsem úspěšně dva roky studia na PřF poslední zkouškou z “brouků” a zároveň složila přijímací zkoušky na 1. lékařskou fakultu UK v Praze. A pak začalo studium a studium a zase studium...
Náročných a přitom krásných šest let na medicíně a nad knihami jsem zakončila promocí a nastoupila do své první práce - Psychiatrické léčebny v Písku. Byl to najednou jiný svět. Praxe byla úplně jiná než knihy. Pak pracovně následovala změna - Nemocnice v Českých Budějovicích a pak mateřská dovolená.
Zastavila jsem poněkud svůj pracovní běh a podívala se dozadu... a dopředu... A přemýšlela, kudy jít dál.
Během studia medicíny jsem se začala zajímat o východní nauky a následně studovala Tradiční čínskou medicínu. Byl to fascinující svět, filosoficky mě velmi blízký. A možnost vidět najednou dvě medicíny - tolik vzdálené, a přitom tolik podobné.
Během již zmíněné mateřské dovolené jsem svůj život a vzdělání obohatila nejen o mateřské povinnosti, ale i o čtyřletý sebezkušenostní výcvik v rodinné terapii se zaměřením na psychosomatku. Byla to velmi zajímavá zkušenost jak profesní, tak osobní.
Po mateřské dovolené jsem ale zpět do nemocnice již nenastoupila. Nedokázala jsem se již po nabytí vědomostí a zkušeností z TČM a psychosomatky vrátit do systému, kde bych předepisovala léky a byla klasickým psychiatrem. To už mi prostě nešlo.
Shodou okolností mi byla nabídnuta práce na Klinice TČM na Hluboké n/Vlt, kterou jsem přijala a nastoupila tam jako terapeut TČM. Pronikala jsem do tajů bylin a akupunktury a hledala recepisy a terapeutické nápady pro své klienty. V roce 2008 jsem se osamostatnila, z kliniky odešla a otevřela si vlastní terapeutickou praxi v Českých Budějovicích.
Prvním pilířem mé práce jsou individuální terapie v rámci ordinace, kde řešíme problematiku různorodých onemocnění a potíží (hlavně chronických) z hlediska čínské i západní medicíny, s přihlédnutím k psychosomatice a s podrobným rozborem dietetických návyků.
Výsledkem je pak pochopení souvislostí onemocnění, doporučení z hlediska úpravy stravy, aplikace bylin, režimová opatření a případně akupunktura.
Druhým pilířem jsou semináře, přednášky a workshopy, které probíhají jednak v rámci Akademie léčivé výživy v Praze, dále v rámci Školy přírodních terapií v České Krumlově, na JČU v Českých Budějovicích a nově v rámci mého vlastního projektu “Dejte si své zdraví do souvislostí” v Českých Budějovicích a výhledově i v Praze.
Připadá mi velmi smysluplné ukazovat lidem souvislosti co se jejich těla a duše týká a mít radost z toho, jak potom dokážou sami hledat cesty k opravdovému zdraví a osobní síle.
Třetím pilířem je práce na sobě samé, neb jsem v průběhu let často bolestně zjistila, že pokud chci někoho vést a pomáhat mu, sama musím být pevná, ve svém středu a mít dostatek energie, abych měla co nabídnout ve smyslu “můžete se o mě opřít”. V rámci sebepéče relaxuji v lese, běhám po horách, medituji v chůzi, pobývám se svými dětmi, přáteli, se psem a sama se sebou a jsem vděčná za dary, které ke mně přicházejí.
MUDr. Zbyněk Mlčoch je lékař, který se ale už od svých 14 let se věnuje s přestávkami léčivým rostlinám. Rád si o nich čte a má knihovnu, která aktuálně čítá kolem 80 knih jen s touto tématikou. Rád o sobě ale říká, že je praktik, protože každý rok už na konce zimy vyráží do přírody a pokukuje co kde roste. Od března pak prochází louky, mokřady, okolí potoků, lesy a mapuje bylinkový terén. Byliny suší, dělá z nich tinktury, oleje a v poslední době experimentuje i s mastmi a eseniálními oleji. Aktuálně se snaží postupně poodhalit svět léčivých dřevokazných hub a chtěl by být po vzoru slavného bylináře Pavla Váni časem schopen bylinami pomoci i nemocným zvířatům. V roce 2015 Zbyněk založil velký bylinkový web www.BylinkyProVsechny.cz , který aktuálně čítá kolem 2500 stránek s již osmimilionovou návštěvností. Jeho web obsahuje nejen účinky českých a cizokrajných rostlin, ale také stovky receptů na jejich zpracování. Součástí stránek je i poradna, kam přichází každý měsíc zhruba sto dotazů. Se Zbyňkovým portálem dlouhodobě spolupracuje botanička, která pomáhá lidem identifikovat rostliny. Co se týče činnosti pro zájmovou veřejnost, od minulého roku pořádá bylinkové přednášky. Letos připravuje dva víkendové kurzy s vycházkami do přírody a ochutnáváním bylin z volné přírody. Sám ale uznává heslo „vím, že nic nevím“ a proto chodí na bylinkové přednášky a kurzy svých kolegů, kde se často dozví nové zkušenosti svých kolegů.
Co o sobě říká?
“Mou vášní je být v přírodě s rostlinami, cítit jejich přítomnost a vůni. Léčivky mám v oblibě i protože vím, že opravdu fungují a pomáhají. Jde jen o to, vědět kterou rostlinu vzít a dát nemocnému pacientovi. A v praxi zažívám nejednou okamžiky, kdy si klasická medicína ´láme zuby,´ zatímco byliny jsou schopny často bravurně zabrat a pomoci. Vynikající efekty mají např. v oblasti gynekologie, porodnictví, kožní, srdečně cévních, neurologických a nebo třeba autoimunitních onemocnění.
Lidé mne často chválí, že jim radím a pomáhám, ale podle mého názoru by měli daleko více chválit hlavně rostliny. To ony jsou ten velký zázrak a dar, který máme povětšinou zdarma v naší přírodě.“
Domácí lékař
Medicína Hildegardy z Bingenu
Zvěrolékařka
Bylinářství a botanika
Za bylinkami z Čech až na konec světa a zpět
Moje dva životy
